Dějiny stavitelství

 

1.      Charakterizuje tvárné a materiálové řešení kleneb v románském slohu.
Doplňte kresebnými otázky.

 

Oblouky kleneb jsou většinou půlkruhové někdy mírně lomené. Převažuje valená klenba, někdy vyzdívaná do klenebních pasů. Začíná se rozšiřovat mezi částmi nesoucími
a nesenými. Křížova klenba – jde téměř vždy o klenbu stoupající s diagonálními oblouky, přibližují se kupoli. Někdy se používala i šestidílná klenba. Materiál se používal většinou lomový kámen opracovaný. Románské klenby, zejména kupole , byly symbolem nebeské klenby. Přispívali k ochraně oltářů a relikviářů před požáry. Po římském způsobu se krytina kladla  do malty přímo na klenbu nebo střechy byly přímo kamenné. Zejména na západě a severu se rozšířila stavba dřevěných krovů, které klenby lépe chránili před deštěm a sněhem.

 


 

 


2.        Charakterizujte tvarové a materiálové řešení kleneb rané a klasické gotiky.
Doplňte otázky.

 

Žebrová klenba – se skládá z nosných žeber a z výplňových ploch nazývaných prsa klenby. Rozdělením klenby na nosnou a výplňovou část se zmenšuje hmotnost klenby. Žebra složená z cihelných tvarovek jsou vázané ve vrcholu klenby svorníkem spojeny
s žebrami železnými trny. V pozdní gotice ztrácejí žebra technicky význam a jsou pouze dekorativní. Křížová klenba žebrová se uplatňuje nad čtvercovým polem v ambitu (krytý ochoz přilehlý ke kostelu obemykající nádvoří), vystřídána šestidílnou žebrovou klenbou. Obkročná klenba vycházela s rozdělení plochy žebrem, vytékajícím z pilíře v diagonálech. Podle hvězdového obrazce se nazývá žebrová klenba hvězdová, která má kromě diagonálních žeber, příční dělení na jednotlivá pole. Žebrová klenba síťová – diagonální žebra směřující k vrcholu klenby jsou vždy zachycena žebrem jiným. U pozdní gotické klenby kroužené prochází žebrová síť zakřivením v prostoru a půdoryse. Žebra přejímají dekorační funkci. Vějířová klenba připomíná jemnou síť pavučiny.Žebrová klenba svádí svislé tlaky do pevně určených bodů, do soustavy pilířů umožňujících uvolnit velkou část plochy pro okenní otvory. Jako materiálu se na klenby používalo převážně lomového kamene přesně opracovaného nebo cihel (v místech kde se nevyskytoval kámen.)

 


 

 


3.   Které typy kleneb byly užívány v české gotice. Doplňte kresbami.

 

Byly užívány tyto klenby: Kroužená klenba – např. chrám sv. Barbory v Kutné Hoře                                                                   (Benedikt Ried)                                 

                                               Křížová klenba – např. kostel sv. Bartoloměje v Kolíně
(Petr Parléř)

                                               Síťová klenba – např. katedrála sv. Víta na pražském hradě
(Petr Parléř)

 

Používali se klenební tvary složené z výseku osmi rotačních anuloidů; diagonální a čelní oblouky, všechny ve vrcholech lomené a všechny složené ze stejně zakřivených kružnic, mající stejný poloměr zakřivení. Nevýhodou těchto kleneb bylo, že šlo o anuloidy o hlavním řezu podobném elipse, takže plochy klenebních prsou se rozvíjeli ze středních sloupů v křivkách eliptických a ne kruhových.

Na místo rotačních anuloidů téměř eliptického řezu se začali používat anuloidy o řezu kruhovém. Tak došla česká klenba k žebrům, jejichž křivky nejsou už částmi kružnic, nýbrž oblouků, jež lze prakticky nahradit elipsami; čelní a často i diagonální oblouky tvoří proti sobě výseky eliptické, takže vrcholový lom diagonály je již neznatelný. Tvar oblouku je ve vrcholu přímější, v patce zakřivenější, je tvarově měkčí a pružnější. Tyto klenby jsou příznivé i světelně.

České klenby s eliptickými rameny hrotitých oblouků se u nás vyvíjeli v 1. třetině 14. stol. (klášter na Sázavě, boční kaple presbyteria sv. Jakuba v Praze). Eliptických tvarů klenebních oblouků a tím i rotačních anuloidických ploch o kruhovém hlavním průřezu jako prsou klenby se užívalo po celý sklonek 14. a v 15. století.

 

 

4.  V čem spočívala klenební reforma Petra Parléře. Doplňte kresbami.

 

Reforma Petra Parléře spočívá ve vývinu klenebního systému od klasických křížových kleneb přes klenbu obkročnou až po klenbu síťovou a hvězdicovou, která je hlavním typem zastřešení katedrál a kostelů z konce 14. stol. (vrcholná gotika). Parléřova konstrukce sítové klenby spočívá v tom, že místo ústředního diagonálního žebra křížové klenby běží pruh plochy omezené dvěma paralelními žebry; také souvislost meziklenebních oblouků
se porušuje a z meziklenebního žebra se vynechává celá vrcholová část. Oproti křížové klenbě se opticky změkčila, plocha jejích prsou nabyla vrchu nad kresbou žeber. Tvrdost křížové klenby se rozplynula a plocha klenby, aniž naráží na hranice meziklenebních žeber, vplývá z pole do pole, tvoříc se sítí žeber jediný, souvislý a ničím nepřerušovaný pás, klidně a měkce se vlnící vpřed i vzad. Vyvozuje tvarový základ jako všechny středověké klenby, ze svého půdorysu : je to půdorysná projekce promítnutá vzhůru na vydutou plochu klenby, proměňuje se tato přímočará půdorysná osnova v síť sférickou, čímž se znovu změkčuje a každá její přímka tvarově zvláčňuje. Klenební políčka mají každé samostatné vzdutí a každé je proto jinak natočeno vůči základní válcové ploše a jinak osvětleno. Teprve to dodává síťové klenbě její nevýslovný tvarový a optický půvab.

 


 

 

 

 

 

 


 

 


5.  Uveďte základní konstrukční, tvarové a vývojové charakteristiky těchto chrámových   
     staveb

a)      kupole Dómu Santa Maria del Fiore ve Florencii

b)      kupole katedrály Sv.Petra v Římě

c)      kupole katedrály Sv.Pavla v Londýně

Doplňte kresbami.

 

ad a) Florentský chrám „duomo“ je první v řadě renesančních staveb a nejvýznamnější  stavitelský počin této epochy. Chrám byl započat v románském slohu avšak hodnoty rozpětí a výšky kupole se přizpůsobili gotickému stavitelství. Monumentální trojlistový závěr se začal budovat v roce 1269. Boční tlaky žebrové     klenby byly zachyceny táhly. Stavba tamburu o který se opírá kupole byla započata v r. 1410 možná podle projektu Bruneleschiho. Tambur byl vytvořen v souladu s byzantskou tradicí, po všech stranách osmiúhelníku polokoulemi. Konstrukce, předpokládaná Bruneleschim je charakterizována dvěma převratnými principy. Jeden z nich předpokládá rozdělení kupole na dvě plochy – vnitřní a vnější s cílem zamezit pronikání vody, která by mohla poškodit interiér, ale také pro zvýšení tuhosti. Druhý princip předpokládal tvorbu vestavěných „řetězů“ ze dřeva a železa, ale také z kamene a železa. 
Oba pláště jsou spirálovitě vyztuženy vrstvami cihel. Rozpon kopule činí 41,97 m.

 

ad b) Dvouplášťová kupole prováděná podle dřevěného modelu Michelongela je vyvrcholena lucernou. Vnější plášť je výrazně stoupající. ve směru poledníků je vyztužena pásy. Vrchol kupole o rozponu 42 m dosahuje uvnitř 110 m výšky, lucerna venkem 137 m. Kupoli ztužují ve spodní třetině souvislé vyzdění z vodorovných vrstev, tambur zpevňují železné traverzy, tlaky převádějí pendatiny do mohutných náročných pilířů.

 

ad c) chrám budovy v letech 1673 – 1710, inspirovaný chrámem sv.Petra v Římě
(autor Christopher Wren) svoji tvorbou patří klasicistnímu baroku.

 

 


 

 

 


 

 

 

6.   Renesanční architektura. Charakterizujte její základní vývojové etapy, stavební     

      teorii, materiál, konstrukce, regionální odlišnosti, spol. fce, nejvýstižnější tavby.

 

1.) Renesance (1420 – 1480) s ohnisky ve Francii, Miláně

2.) Vrcholná renesance (1480 – 1540) kulminuje ve Francii a Římě

3.) Manýrismus (1540 – 1600) v Římě, Benátkách, Veroně a Janově

 

V renesanci se setkáváme s prvními pokusy o inženýrskou teorii. Cílem bylo objasnění základních otázek mechaniky a vlastností stavebních hmot. Vliv stavební teorie na praxi byl však nepatrný. Dimense konstrukcí byly nadále odhadovány a řídili se  na základě zkušenosti jednoduchými mat ….. vztahy (L.Da Vinci, G.Galilci)

 

Materiál  - zdivo je velmi často cihelné, navenek obkládané kamennými kvádry nebo vápencovými deskami kromě trámových a kasetových stropů se používaly masivní klenby většinou z cihel, bez žeber. Oblíbená byla valená klenba s lumetami (jakoby dnešní vikýře). Dále se používaly klenby klášterní, melounové, ……, zrcadlové a renesanční kupole.

Nejvýznamnější stavby Italské renesance : 

Capella a Pazzi ve Florencii má čtvercové jádro zaklenuté melounovou klenbou
(1429 – 1443)

Chrám sv.Petra v Římě – započatý v roce 1506 křížového půdorysu s apsidami (výklenek oblého půdorysu, přičleněný k hl. prostoru) na koncích ramen (Michelangelo Buonarotti)

Basilika (třílodní nebo vícelodní stavba se střední lodí širší a vyšší než jsou lodě postranní)

San Lorenzo ve Francii – (1425 – 1446) hlavní loď dostala plochy kasetový strop, oddělený obloukem od transeptu (příčná loď) s kupolí nad křížením. V bočních lodích bylo užito časté klenby (Filippo Bruneleschi)

Kostel Santa Maria Novella – střední loď zdůrazněná portálovou aedikulou (výklenek, okenní nebo dveřní otvor, orámovaný sloupy nebo pilestry a ….) a ukončená trojúhelníkovým štítem

Chrám IL Gesú v Římě (1568 – 1575) Jakcobo Barozzi zv. Vignola  vytvořil nový typ chrámu křížového půdorysu, kdy hlavní loď valená zaklenutou se zaoblenými lunetami provázejí boční kaple spojené s lodí rozměrnými oblouky

Mimo Itálii probíhala renesance nejintenzivněji v Nizozemí, ….. ve Francii, Španělsku
a Německu
} převážně v rukou šlechty a panovnických dvorů. Mimo Itálii se renesance šíří zhruba o sto let později (1.polovina 16.století) a většinou se čerpá ze současné tvorby italského manýrismu.

Francie – jednotlivá období jsou pojmenována podle vládnoucích králů

1.)    Ludvíka XII. (1498 – 1515)

2.)    Františka I. (1515 – 1547)

3.)    Jindřicha II. (1547 – 1559)

4.)    Jindřicha IV. (1589 – 1610) konec franc. renesance

Hlavním stavebním okruhem je zámek s vysokými střechami, štíty a komíny. Střechy mají četné vikýře, točité schodiště (Chamaord, Blois, Chenoncean).

Nizozemí – převládají převýšené proporce s výzdobou vnitřních ploch křehkým …… ornamentem.Měšťanské domy veliké okna, členěné z gotiky křížounovým rastrem, radnice (Autverpy, Haag)

Německo – ovlivněné jak italskými vlivy (zámek ve Wismanu), tak nizozemským manýrismem (v Sasku).

 

 

7.      Uveďte dva směry ve vývoji baroka a základní charakteristiku barokního stavitelství
      a barokního města. Doplňte nákresy.

 

a)      Ilusivní směr baroka – zvítězil v 17. stol. v Římě a v Itálii a např. 17. a 18. stol. v katolických německých a českých zemích, ve Španělsku a Portugalsku. Působí ilusemi
na city člověka, snaží se dosáhnout uchvácení smyslů uměleckými prostředky. Využívá :

1.      syntézy umění – architektura ………se sochařstvím, malířstvím

2.      ilusionismus – mistrovské ovládání perspektivy a optických klamů má vyvolat působivé představy. Vede k otvírání plochy klenby nebo stěny malbou do volného prostoru

3.      dynamismus – vyjadřuje ustrnutí v určitém okamžiku neskutečného pohybu. Nepřehledné iracionální soustavy a celky počítají s účinkem překvapení.

b)      Klasicistní směr baroka – zvítězil ve Francii, Anglii, později i v Rusku

1.      je racionalistický

2.      zaměřuje se na monumentalitu a vznešenost

3.      navazuje na manyristickou palladiánskou renesanci

Barok obměňuje a nově kombinuje renesanční tvarové skladby. Např. zdvojený sloup nebo pilastr (ploché, před líc zdivo vystupující zesílení stěny, má vždy patku, dřík a hlavici) někdy ve svazkovém uspořádání. Často je používána pruská klenba, česká klenba nebo převýšená kopule – kalota. V půdoryse se často uplatňuje ovál.

 


 

 

 


8. Charakterizujte baroko v Itálii, pojem „dynamické baroko“, co je klasicizující  
      baroko. Doplňte nákresy.)

 

Baroko v Itálii začíná hluboko v období renesančního manýrismu.

a)      Raný barok (1580 – 1630) s ohniskem v Římě

b)      Vrcholný barok (1630 – 1700) kulminuje v Římě, v Turínu, v Benátkách

c)      Pozdní barok (1700 – 1780) doznívá v Římě a v Itálii

Dynamický barok – uvádí do pohybu tektonické články se zakřivením v půdoryse
i v ukončení. Napětí vystupuje při uplatnění stlačené křivky v nadpraží, ve volutě i v ostění portálu nebo kotevních otvorů

Klasicizující baroko – neuplatňuje ovál, zprohýbané hledí a složitější prostorové skladby. Obohacuje se v 2.bol. 18.stol o tradici řeckou.


 


9.      České země v době barokní, charakterizujte jednotlivé fáze : raný barok, vrcholový
      barok, barokní gotiku a pozdní barokní období. Čím je charakterizováno české
      barokní město a krajina. Co je to rokoko

 

Raný barok – (1620 – 1675) stavební činnost se rozvíjela po 30 leté válce, byla v rukou převážně italských umělců. S protireformační činností souviselo budování jeznických kolejí v Praze, Hradci Králové, brně, Olomouci. Podélné kostely Jeznit.. vycházely z typu
chrámu II Gesu v Římě. Dále stavbu Valdštejnského paláce (1623 – 1630) Na Moravě působili G.Giacomo Tencalla (palác v Brně – dnešní Moravské muzeum) a Jan Křtitel …. (prováděl přestavbu trojlodí kostela sv. Tomáše (1662 – 1669) a novostavbu dominikánského kostela sv. Michala (1665 – 1679)

Vrcholný barok – nastává odklon od klasicistního směru, vrcholí iluzivní barok rozvíjející dále guarinismus a  hledá se nová syntéza s inspirací z obou zdrojů.

Kryštof Dientzen hofer – hlavní představitel guaranizmu (kostel sv…… v Chebu (1701 – 1711), Břevnovsku klášterní kostel (1708 – 1715), kostel sv. Mikuláše v Praze (1704 – 1755))

Jan Blažej Sautini – nové zaklenutí klášterního kostela v sedlci u KH, kostel sv. Jana Nepomuckého v Zelné Hoře u ZR (barokní gotika horostavba 1720 - …….). V Brně působil Mořic Grimm (Stavovský dům – dnes Nová radnice, zámek v Lisicích)

Pozdní baroko – Praze byla vtisknuta barokní tvář rozšířila se do mnoha měst i na venkově. Přestavba Pražského hradu (1762 – 1774) – Nicola Pecassi. zámecké dispozice přešly k pavilonovému způsobu skladby s výraznou diferenciací funkcí (Náměstí na Hané, zámek Kozel).

V Brně přestavba trojlodí kostela sv. Petra a Pavla na …. oválného půdorysu (Mořic Grimm) III. představitele na Moravě František Antonín Grimm.

České barokní město – změnil se  obraz středového města (mosty ….. plastikami, náměstí výpravnými kašnami, mariánské sloupy, malebné schodiště). Zakládají se zahrady paláců, zámků s fontánkami. Větší města bývají opevňována cihelnými hradbami z plasticky zdobenými branami (Špilberk, Vyšehrad).

Ve volné krajině vznikla prostorová osnova urbanistických dominant, zámků, klášterů
i drobnějších staveb navzájem vázaných sítí stromořadí a průseků.

 

 

10.              Jaké jsou nové tendence v architektuře a stavitelství na poč. 19.stol., kde jsou   
            vývojová centra klasicismu a romantismu. Jak se odlišuje klasicistní architektura
            ve Francii, Německu a ostatních evropských zemích, klasicismus v české   
            architektuře

 

Na konci 18.stol. se začal prosazovat ve Francii klasicismus, na poč. 19.stol. přešel
ve výpravnější císařský sloh empír, který se ve Francii šířil do celé Evropy. V Anglii
se prosazuje romantismus jako protipól ke klasicismu.

Empir je strohý a racionalistický, používá řádu dárského, někdy římskodárského a ……udělá novou krásu v kontrastní hladké, nezdolané ploše. Uplatňuje omítkovou rustiku (zdivo z kamene, záměrně tvarovaných nebo kamenný obklad různě hodnotného zdiva) a ušlechtilý detail, oblíbený je  sloupový dárský nebo iónský portikus, ukončený tympánem.

Klasicismus v české architektuře. barokní klasicismus přerostl i v českých zemích v klasicismus a v empír. Měšťanský ráz pozdního klasicismu vyjadřuje „biedermeir“ – před březnový sloh

 

 

 

 

11.        Charakterizujte popisem a nákresem romantismus v architektuře 19.století v Evropě a zvlášť v Čechách

 


Romantismus se inspiroval ve středověku v gotice (cimbuří, náročné věžičky, …… vějířové sítě anglických zebrových kleneb). k romantismu tíhla část šlechty zakládaná
do doby svého nástupu v rytířském středověku. V českých zemích bylo typickou romantickou úpravou restaurace hradu Valdštejna u Turnova a Doubravská Hora u TP. Romantickou přestavbu zámku v Lednici (1846 – 1858) – Jiří Wingelm
üller, zámku Hluboká (1841 – 1858) František Beer, zámek Sychrov u TV (1847 – 1871- B. Grüber a J.Prurost. V Brně dům. č. 5 na Starobrněnské ulici.


 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


12.        Jaké nové stavební materiály, konstrukce a stavební technologie se s nástupem a rozvojem klasicismu a romantismu uplatňovali. Doplňte nákresy.

 

Jako nového stavebního materiálu se začíná používat lité železo (pozemní stavitelství – železnice, mosty, klenby), litina se používala na zábradlí, mříže, jako dekorace. Železo se začalo uplatňovat v průmyslových a dopravních stavbách (továrna na zpracování bavlny v Salfordu – GB). Také se začíná používat prefabrikátů z pálené hlíny.

 

 

 


 

 

 

 


13.        Čím se vyznačovala novorenesanční architektura a historismus v druhé polovině 19.století v Evropě a zvláště pak v Čechách. Jak se vyznačovala v urbanismu (stavbě měst). Co to byl elekticismus. Doplňte nákresy

 

Historismus – dochází k záměrnému a vědomému napodobování již historických slohů.

Neogotika – uplatňovala se až do konce 19. století (kostely, kaple, radnice, nemocnice)

Neorenesance – převažovala u obytných a veřejných staveb

Neobarok – nastupuje ve dvou fázích

1.      druhé baroko – zaměřené hlavně na výzdobu náročných interiérů včetně nábytků (dekorativní)

2.      třetí barok – monumentální od 80. let bez zaměření na určité stavební druhy, navazuje na restaurování barokních staveb

Architektura neorenesance odrážela hospodářský a kulturní vzestup českých zemí. Největším průkopníkem neorenesance byl Gottfried Semper (obrazová galerie 1847 – 1854 v Drážďanech, Dvorní divadlo tamtéž 1838 – 1841, obnovené po požáru 1869).

V Čechách nejvýznamnější představitel Josef Zítek (Národní divadlo 1868 – 1881, navrhl monumentální sloupovou mlýnskou kolonádu v KV 1871 – 1874).

Česká neorenesance usiluje o obohacená náměty odvozenými z české renesance v hist. V urbanismu převažuje kvantita stavebních akcí a dalších úprav nad kvalitou. Počet obyvatel v Přemyslových městech několikanásobně vyrostly. Města rostla i do plochy. bydlení bylo …. diferencováno na vilové čtvrti, měšťanské čtvrti a dělnické předměstí. Dopravě a asanaci systém provádění na poč. 20. století ustoupilo mnoho cenných památek.

Elekticismus – konec 19. století dochází k …….. mísení architektonických forem

a skladebních principů na jedné a téže stavbě.


 

 


 

14.        Kdy a za jakých podmínek došlo ke zrodu moderní architektury. Co to bylo: arts  and crafts, l´art nouveau, secese a jugendstil.

 

Koncem 19.stol. se ukazovala neúnosnost dalšího setrvávání v historismu. Snahy o novou formu vedli v polovině 90.let ke vzniku secese na několika místech současně (Brusel, Vídeň, Paříž). Secese chápe sloh příliš jako otázku formy a nahrazuje historické formy formami měkkého charakteru. Usilovala o jednotu architektonického díla a životního stylu. Zaměřovala se na povrch staveb, na interiér a vybavení. Přínos secese spočívá v popření historických forem a v důsledku toho v úsilí o tvorbu forem nových. Secese byla zčásti vystřídána individualistickou modernou (cca v letech 1905-1920), která opouští organické formy secese , usiluje o oproštění přebujelé dekorace vůbec a jeví celou řadu odstínů.

Arts and crafts – hnutí v Anglii, usilovalo o obrodu uměleckého řemesla a vystupovalo proti důsledkům průmyslu na snížení úrovně umělecké tvorby, které vyústilo v tvorbu skotského Ch. R. Mackintoshe uplatňujícího v architektuře cihelné režné zdivo a rozměrná pravoúhle členěná okna. (Umělecko-průmyslová škola v Glasgow 1896-9). Bylo typické svým rostlinným lineárním ornamentem.

L´art nouveau – vstupuje souběžně do popředí ve Francii, Belgii a Holandsku – je velmi blízké tvorbě v zemích střední Evropy. Příznačným pro toto hnutí se stává dekorativní zhodnocení železné konstrukce většinou rostlinným ornamentem a společné dekorativně působivé seskupení železa, skla, keramiky, kamene a dalších materiálů s velkým citem pro technologické možnosti nových materiálů. V tomto duchu byly formovány nadzemní vstupní pavilony do stanic pařížského metra od Hectora Guimarda (1899-1904) na něhož měl vliv belgický propagátor „nového umění“ Victor Horta (schodiště Tasselova domu v Bruselu 1892-3, obchodní dům L´Inovation v Bruselu – 1901), divadlo Werhbundu v Kolíně
nad Rýnem (1914) – Henry van de Velde. Barcelonský Antonio Gaudi úplně opouští zásady klasické tektoniky, staví silné pilíře rostlinného charakteru, téměř vše dekoruje ornamentální vazbou cihel, mozaikou nebo obkladačkami. Gaudiho životní dílo, nedostavěný kostel Sagrada Familia má východní průčelí se čtyřmi 110m vysokými věžemi.

V Německu se stal nositelem nových názorů okruh umělců kolem časopisu „Die Jugend“ založeného r. 1896 v Mnichově. Časopis dal název celému hnutí Jugendstil. Peter Behrens, původně malíř stál v čele klasicistní moderny. Povýšil architekturu průmyslových staveb na plnohodnotnou tvorbu. Slavná turbínová hala společnosti AEG v Berlíně (1909) má prostou hmotu, prolomenou rozměrnými okny v pravidelném rytmu, s uplatněním kontrastního plného zdiva na nároží a ve štítě. Alfred Messel volil na svých stavbách husté svislé členění, připomínající gotický vertikalismus. Uplatnil je na obchodním domě Wertheim v Berlíně (1904).

Vyhraněný projev na přelomu století představovala Vídeňská secese. Architektonickým manifestem se stal výstavní pavilon secese ve Vídni (J.M. Olbrich – 1898) s rostlinným dekorem. Otto Wagner který propagoval vodorovné linie, ploché střechy a střízlivou ornamentální výzdobu, přešel jako jeden z prvních od secese k individualistické moderně (dvorana Poštovní spořitelny ve Vídni – 1904-6). Wagnerův žák Adolf Loos (brněnský rodák) měl možnost studovat v Americe novinky tzv. Chicagském školy (Steinerova vila ve Vídni –1910). Jiný Wagnerův žák Josef Hoffmann řídil známou výrobnu uměleckého nábytku Weiner Werkstatte a oživoval své stavby prostý geometrickým ornamentem s důrazem na barevné odlišení rámových a vnitřních ploch.                                                       

 

 

15.        Co to byla individualistická moderna v Evropě a zvlášť pak v Čechách, nové umělecké směry dvacátých let, kubismus a dekorativismus v české architektuře, německý architektonický expresionismus. Doplňte nákresy.

 

Počátky individualistické moderny byly spjaty s reformou dispoziční a prostorové stavby architektury.Poprvé byl navozen funkční půdorys stavby, který důsledně propracoval F.L. Wright. Po roce 1900 vyvodil z provozních potřeb nový typ a způsob odstupňovaného prostorového vyjádření jednotlivých funkcí (Larkin Company v Buffalu – 1904, městské vily v Chicagu – 1909), kde se uplatnilo Wrightovo mimořádné výtvarné nadání a cit pro materiál.

Průkopnickou zásluhu o rozvíjení ocelových konstrukcí v průmyslové architektuře měli němečtí architekti P. Behrens, zakladatel německé moderny, řešil v letech 1902-12 tovární budovy pro společnost AEG v Berlíně. Architektonickým řešením továrny Fagus v Ahlfeldu upoutali pozornost W. Gropius a A. Meyer. Gropius byl autorem pavilónů v Kolíně n. Rýnem. K jeho hlavním vlastnostem průmyslové architektury bylo konstrukční zvládnutí a nahrazení masivního průčelí skleněným pláštěm, který maximálně odlehčil ocelovou stavbu. Historicky významným podnětem a později neodmyslitelnou vlastností architektury 20. stol. byl objev železobetonu.

V duchu moderny se na počátku 20. století vyvíjela architektura i v našich zemích. Její význam spočíval nejen v obrodě účelnosti a jejího uměleckého vyjádření, ale i v tom, že se současně začala formovat první generace domácích tvůrců architektury 20. stol. Byly to zejména Wagnerovi žáci Kotěra, Janák, Engel, Hypšman, Gočár, Novotný.

Nejradikálněji ke vzniku a vysoké úrovni české moderny přispěl J. Gočár, zvláště architekturou Wenkeova obchodního domu v Jaroměři, kde jako první byla použita substilní železobetonová konstrukce s předsunutým skleněným průčelím. Průkopníkem moderny v Čechách byl J. Kotěra (Laichterův dům, vodárenská věž, Urbánkův dům), prozrazují vyhraněný smysl pro nový tvarový řád a jeho funkční logiku.

Český kubismus a dekorativismus

Český architektonický kubismus neměl ve světové tvorbě své doby stejnorodé srovnání, nadto byl hnutím kolektivním s teoreticky propracovaným programem. Umělecký program českého kubismu byl ustaven po roce 1910. Zahrnoval teoretické názory architekta P. Janáka, který v nich vyslovil požadavek dynamismu.

Hlavní těžiště vývoje kubismu náleží do let 1910 – 1914. Uvětšiny staveb si kubismus podmanil hlavně průčelí a detail. Klasickými příklady jsou dům U černé matky boží v Praze a lázeňský pavilon v Bohdanči (obojí z let 1911-12), nebo dům na náměstí v Pelhřimově (1913). Kubisticky pozoruhodné jsou taky obytné domy v Praze pod Vyšehradem (1913, Chochol), vila v Tychonově ulici od Gočára, vstup a ohradní zeď hřbitova v Ďáblicích. Kubismus se rovněž prosadil v návrzích na monumentální pomníky (pomník J. Žižky na Vítkově – Janák, Gutfreund).

Německý architektonický expresionismus

Společným rysem byl krajně individualistický výtvarný projev, v němž byla dosud převládající soustava pravoúhlých forem důsledně nahrazena křivkou a ostrým úhlem. Expresionismus úzce spojoval architekturu s ostatními druhy umění. V Berlíně vznikla skupina architektů a výtvarníků „Arbeitsrat fűr Kunst, která pod vedením B. Tauta vyzývala k odstranění rozdílů mezi výtvarným uměním a architekturou. Zvláštní místo v tomto hnutí zaujímal E. Mendelsohn, který v letech 1914 – 1924 vypracoval stovky studií architektonických plastik, určených mnoha druhům staveb včetně továren. Jediná realizovaná stavba tohoto druhu se stala Einsteinova věž v Postupimi.

Výtvarné snažení expresionismu se projevilo i v krystalických formách blízkých českému kubismu, které však zůstaly jen na úrovni ideových námětů. Vyjímkou byl pomník padlým na hřbitově ve Výmaru (1921, Gropius), který je dynamickou kompozicí vytvořenou z ostrých betonových jehlanů. Zvláštní místo v tomto proudu zaujal německý architekt B. Taut představou ideálního obytného domu (1919) a současně kritik velkoměst, místo nichž navrhoval osídlení z menších koncentrovaných urbanistických jednotek, rozptýlených v krajině (Volkhaus, 1920).

 

 

 

 

 

 

 

 


 

 


 


 


 

 


16.        Popište architektonické avantgardy mezi dvěma světovými válkami, programové základy, purismus, De Stijl, Bauhaus, konstruktivismus, funkcionalismus v evropské architektuře, s ohledem na české země a zvláště pak Brno.

 

Široké racionalistické hnutí, z něhož ve dvacátých letech vznikl funkcionalismus, mělo své základy v odmítnutí výtvarných expresí a v odporu k přežívajícím akademickým schématům. Nositelem této nové tendence byla převážně mladá generace nastupující do tvůrčího dění po první světové válce. Odklon od dřívějších estetických norem ke zjednodušeným účelným tvarům byl nadále veden výtvarným zájmem. Základní impulsy tohoto hnití dala těsně po první světové válce architektura francouzská, ztotožněná z dílem Le Corbusiera, holandské hnutí De Stijl, německý Bauhaus a ruský konstruktivismus. Uvedené avantgardy byly vývojovým článkem mezi obdobím, v němž se architektura nejvíce vzdálila formovým jistotám historických slohů a dobou, v níž se její tvarosloví znovu ustálilo na základě funkčního myšlení a nové konstruktivní vůle.

Purismus měl svůj počátek ve Francii, kde se pod jeho názvem zrodilo výtvarné, později i architektonické hnutí, které počátkem dvacátých let zobecnělo i v ostatní Evropě. purismus znamenal redukci architektonické formy na její konstrukční a funkční podstatu a její převedení do elementární tvarové soustavy krychle, hranolu, válce, kužele a koule. K teoretické a jevové podstatě purismu přispěl A. Loos, který odmítl samoúčelný dekor architektury a užitého umění. Svá největší díla realizoval ve dvacátých letech (vila Dr. Műllera v Praze, dům na Montmartru v Paříži – 1926). Zatímco zevnějšek obou staveb je stylizován do jednoduchého hranolu, v jejich interiérech uplatnil princip kontrastu. K purismu se přiklonila i skupina českých architektů. Chochol studiemi průčelí obytného domu a továrny dokonce předešel programové vyhlášení purismu. Dále zde působila tzv. puristická čtyřka – Honzík, Fragner, Linhart, Obrtel, kteří vtiskly ráz i skupině architektů v Devětsilu.

De Stijl, holandští architekti a výtvarníci, sdružení kolem časopisu De Stijl (založen 1916). Hnutí bylo úzce spojeno s malířským neoplasticismem, jehož iniciátorem byl P. Mondrian. Architekti, sdružení v tomto hnutí vymezili program De Stijl zásadami: nová architektura je elementární, ekonomická a funkcionální, její prostorové rozvinutí je určeno pravoúhlými plochami, nemá jediný pasivní moment a popírá dualistické rozlišení mezi interiérem a exteriérem. Nová architektura nemá nosné zdi, ty pouze vymezují prostor. Důsledkem této představy byl otevřený architektonický blok a půdorys, v němž se prolínali vnější a vnitřní prostory i tvary.

Bauhaus se stal ve dvacátých letech střediskem moderní umělecké výchovy a výtvarné kultury v Evropě. Vznikl v roce 1919 za socialistické vlády Výmarské republiky sloučením dvou uměleckých škol ve Výmaru. W. Gropius, první ředitel Bauhausu, byl také tvůrcem jeho prvních programů. Za cíl Bauhausu považoval kolektivní dílo, v němž by neexistovaly hranice mezi monumentálním a dekorativním uměním. Pod Gropiusovým vedením se v Bauhausu soustředili nejvýznamnější představitelé evropského moderního umění např. J. Itten, W. Kandinsky, P. Klee, O. Schlemmer. Z architektů to byly M. Breuer, H. Mayer, Mies van der Rohe, M. Stam.

Z Bauhausu vzešly základní podněty k nové estetice technické civilizace, které Gropius rozvinul až k důsledné racionalizaci a standardizaci montovaného rodinného domu z ocelových prostorových dílů nebo uplatnil v návrhu totálního divadla (1927).

Konstruktivismus měl charakter širokého kolektivního hnutí, angažovaného ideami Říjnové revoluce. Konstruktivismus v sovětské architektuře nebyl chápán jako metamorfóza, ale jako vytváření nového životního prostředí. Toto hnutí probíhalo přibližně mezi rokem 1917 a polovinou třicátých let, kdy se architektura v SSSR začala utvářet na principech socialistického realismu. Manifestem konstruktivistické architektury se stal návrh ocelové spirály, nazvané Věž III. Internacionály od J.V. Tatlina, utopistické návrhy mrakodrapů El. Lisického (1924), Leninův institut (1927) od I.I. Leonidova, které tlumočily ideje své doby a země. Vznikly nové tvůrčí skupiny. ASNOVA v čele s N.A. Ladovským, El. Lisickým a K.S. Melnikovem, tvůrcem dělnického klubu Rusakovových závodů v Moskvě (1928), sdružení OSA představované M. Ginsburgem, bratry Vesninovými, sdružení VOPRA reprezentované A.G. Mordvinovem a A.V. Vlasovem, kteří se později odklonily k akademismu a historizujícím formám.

Funkcionalismus

Od poloviny 20. let se progresivní síly evropské avantgardy sjednotily pod společným programem funkcionalismu, který byl dalším vývojovým stupněm v přechodu od tvarového zjednodušení architektury k její souborné hospodárnosti. Základním heslem funkcionalismu se stalo „forma následuje funkci“ je chápán nejen jako problém estetický, ale i technický, hospodářský, sociální a kulturní zároveň, převážil nad výtvarnou orientací a tradicionalismem.  K cílům této doby náležela také obnova harmonických vztahů mezi člověkem a jeho prostředím.

Programové základy funkcionalismu

Teoretickou a uměleckou podstatu funkcionalismu formuloval Le Corbusier, který dával rozhodující impulsy světovému vývoji po celá čtyři desetiletí. Ačkoliv byl původem Švýcar, pracoval převážně ve Francii. Základem jeho světovosti byly studie v revue Espri Nouveau. Nejzávažnějším přínosem Le Corbusiera byla definice základních znaků funkcionalistické architektury, které v roce 1927 shrnul do pěti bodů:

-         piloty vyzdvihující dům nad terén

-         obytná střecha se zahradou

-         volný, funkčně uzpůsobitelný půdorys

-         horizontální okno

-         volné průčelí bez nosných konstrukčních prvků

Relativní nezávislost nosné konstrukce a uspořádání dispozice patří k nejhlubším změnám, které do architektury přineslo 20. století. Uvedených pět znaků se stalo nejen definicí slohových vlastností funkcionalistické architektury, ale i obecný vyjádřením tvůrčích zásad. Toto uplatnil Le Corbusier na výstavě bydlení ve Stuttgartu (1927) a v anticky prostá vile Savoye v Poissy.

Le Corbusierovy zásady byly přijaty i architekty v dalších zemích. Nejhlouběji v Německu, Holandsku a Československu. Pro meziválečnou architekturu v Československu bylo příznačné, že její vývoj probíhal zpočátku mezi dvěma vzájemně se doplňujícími způsoby. První byl ztotožněn s názorem funkcionalistickým, druhý směřoval více k umělecké obrodě architektury. Hlavním nositelem programu funkcionalismu v Československu byl klub architektů a mezinárodně známý časopis Stavba, který vycházel od r. 1921 pod vedením O. Starého. V programu klubu a časopisu (1924), byl již kladen důraz na sociální podstatu architektury. Architekti byly pokládáni za organizátory života a tvorba, která byla zaměřena jen k estetickým hodnotám, byla považována za sociální křivdu. První funkcionalistické návrhy byly Veletržní palác, obchodní dům Baťa v Praze (1926 až 1928). Svědectvím trvalého kontaktu Československa s předními osobnostmi moderní architektury ve světě byla Loosova vila v Praze a vila Tugendhat v Brně od Miese van der Rohe (1929 až 1930). V Evropě zcela ojedinělou byla výstavba průmyslového města Zlína podle regulačního plánu F.L. Gahury (1932 až 1934).

Úvod | Zaměstnání | Praxe | Studium | Záliby